provozovatelé základních služeb neměli hlásit každý menší incident, ale pouze závažné
incidenty s dopadem na kontinuitu základních služeb. Podle čl. 4 odst. 7 se incidentem rozumí
„jakákoliv událost, která má reálný negativní dopad na bezpečnost sítí a informačních
systémů“. „Bezpečnost sítí a informačních systémů“ je dále v čl. 4 odst. 2 definována jako
„schopnost sítí a informačních systémů odolávat s určitou spolehlivostí veškerým zásahům,
které narušují dostupnost, autenticitu, integritu nebo důvěrnost uchovávaných, předávaných
nebo zpracovávaných dat nebo souvisejících služeb, které tyto sítě a informační systémy
nabízejí nebo které jsou jejich prostřednictvím přístupné“. To znamená, že jakákoli událost s
negativním dopadem nejen na dostupnost, ale rovněž na autenticitu, integritu nebo důvěrnost
dat nebo souvisejících služeb by mohla potenciálně aktivovat ohlašovací povinnost.
Kontinuita služby ve smyslu čl. 14 odst. 3 může být skutečně ohrožena nejen v případech,
které zasahují fyzickou dostupnost, ale i při jakémkoli jiném bezpečnostním incidentu, který
ovlivňuje řádné poskytování uvedené služby33.
Zvláštní oblastí činnosti skupiny pro spolupráci je v současné době příprava nezávazných
pokynů pro hlášení týkajících se okolností, za nichž jsou provozovatelé základních služeb
povinni hlásit incidenty v souladu s čl. 14 odst. 7, jakož i formátu a postupu hlášení na
vnitrostátní úrovni. Tyto pokyny by měly být dokončeny do posledního čtvrtletí roku 2017.
Rozdílné vnitrostátní požadavky na hlášení incidentů mohou vést k právní nejistotě,
složitějším a zdlouhavějším postupům a značným administrativním nákladům pro
poskytovatele, kteří působí v přeshraničním styku. Komise proto tuto činnost skupiny pro
spolupráci vítá. Stejně jako v případě bezpečnostních požadavků vybízí Komise členské státy,
aby zmiňovaným pokynům vypracovaným skupinou pro spolupráci věnovaly řádnou
pozornost, aby se zajistilo, že vnitrostátní předpisy o hlášení incidentů budou co nejvíce
harmonizovány.
4.4 Směrnice o bezpečnosti sítí a informací, příloha III: Poskytovatelé digitálních služeb
Druhou kategorií subjektů spadajících do oblasti působnosti směrnice o bezpečnosti sítí
a informací jsou poskytovatelé digitálních služeb. Považují se za významné hospodářské
aktéry, neboť je využívají mnohé podniky při poskytování vlastních služeb a narušení určité
digitální služby by mohlo mít dopad na klíčové ekonomické a společenské činnosti.
4.4.1 Kategorie poskytovatelů digitálních služeb
Definice digitálních služeb v čl. 4 odst. 5 odkazuje na právní definici uvedenou v čl. 1 odst. 1
písm. b) směrnice (EU) 2015/1535, jelikož zužuje rozsah druhů služeb uvedených na seznamu
v příloze III. V čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice (EU) 2015/1535 jsou služby zejména
definovány jako „každá služba poskytovaná zpravidla za úplatu, na dálku, elektronicky
a na individuální žádost příjemce služeb“ a v příloze III směrnice jsou uvedeny tři konkrétní
druhy služeb: on-line tržiště, internetový vyhledávač a služba cloud computingu. Na rozdíl
od provozovatelů základních služeb zde směrnice od členských států nevyžaduje, aby určily
poskytovatele digitálních služeb, na něž by se následně vztahovaly příslušné povinnosti.
33
Totéž platí pro poskytovatele digitálních služeb.
31
Select target paragraph3
Connect to a paragraph
Connect to an entity
Disable highlights
Add to table of contents