provozovatelé základních služeb neměli hlásit každý menší incident, ale pouze závažné incidenty s dopadem na kontinuitu základních služeb. Podle čl. 4 odst. 7 se incidentem rozumí „jakákoliv událost, která má reálný negativní dopad na bezpečnost sítí a informačních systémů“. „Bezpečnost sítí a informačních systémů“ je dále v čl. 4 odst. 2 definována jako „schopnost sítí a informačních systémů odolávat s určitou spolehlivostí veškerým zásahům, které narušují dostupnost, autenticitu, integritu nebo důvěrnost uchovávaných, předávaných nebo zpracovávaných dat nebo souvisejících služeb, které tyto sítě a informační systémy nabízejí nebo které jsou jejich prostřednictvím přístupné“. To znamená, že jakákoli událost s negativním dopadem nejen na dostupnost, ale rovněž na autenticitu, integritu nebo důvěrnost dat nebo souvisejících služeb by mohla potenciálně aktivovat ohlašovací povinnost. Kontinuita služby ve smyslu čl. 14 odst. 3 může být skutečně ohrožena nejen v případech, které zasahují fyzickou dostupnost, ale i při jakémkoli jiném bezpečnostním incidentu, který ovlivňuje řádné poskytování uvedené služby33. Zvláštní oblastí činnosti skupiny pro spolupráci je v současné době příprava nezávazných pokynů pro hlášení týkajících se okolností, za nichž jsou provozovatelé základních služeb povinni hlásit incidenty v souladu s čl. 14 odst. 7, jakož i formátu a postupu hlášení na vnitrostátní úrovni. Tyto pokyny by měly být dokončeny do posledního čtvrtletí roku 2017. Rozdílné vnitrostátní požadavky na hlášení incidentů mohou vést k právní nejistotě, složitějším a zdlouhavějším postupům a značným administrativním nákladům pro poskytovatele, kteří působí v přeshraničním styku. Komise proto tuto činnost skupiny pro spolupráci vítá. Stejně jako v případě bezpečnostních požadavků vybízí Komise členské státy, aby zmiňovaným pokynům vypracovaným skupinou pro spolupráci věnovaly řádnou pozornost, aby se zajistilo, že vnitrostátní předpisy o hlášení incidentů budou co nejvíce harmonizovány. 4.4 Směrnice o bezpečnosti sítí a informací, příloha III: Poskytovatelé digitálních služeb Druhou kategorií subjektů spadajících do oblasti působnosti směrnice o bezpečnosti sítí a informací jsou poskytovatelé digitálních služeb. Považují se za významné hospodářské aktéry, neboť je využívají mnohé podniky při poskytování vlastních služeb a narušení určité digitální služby by mohlo mít dopad na klíčové ekonomické a společenské činnosti. 4.4.1 Kategorie poskytovatelů digitálních služeb Definice digitálních služeb v čl. 4 odst. 5 odkazuje na právní definici uvedenou v čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice (EU) 2015/1535, jelikož zužuje rozsah druhů služeb uvedených na seznamu v příloze III. V čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice (EU) 2015/1535 jsou služby zejména definovány jako „každá služba poskytovaná zpravidla za úplatu, na dálku, elektronicky a na individuální žádost příjemce služeb“ a v příloze III směrnice jsou uvedeny tři konkrétní druhy služeb: on-line tržiště, internetový vyhledávač a služba cloud computingu. Na rozdíl od provozovatelů základních služeb zde směrnice od členských států nevyžaduje, aby určily poskytovatele digitálních služeb, na něž by se následně vztahovaly příslušné povinnosti. 33 Totéž platí pro poskytovatele digitálních služeb. 31

Select target paragraph3

Connect to a paragraph
Connect to an entity
Disable highlights
Add to table of contents