Tento bod osvětluje, jak směrnice o bezpečnosti sítí a informací zvyšuje připravenost členských států tím, že vyžaduje, aby měly účinné vnitrostátní příslušné orgány a týmy CSIRT. Konkrétněji se v tomto bodu hovoří o povinnosti určit příslušné vnitrostátní orgány a o úloze jednotného kontaktního místa. Pozornost je v něm věnována třem tématům: a) možným řídícím strukturám na vnitrostátní úrovni (např. centralizovaný, decentralizovaný model atd.) a dalším požadavkům, b) úloze jednotného kontaktního místa a c) týmům CSIRT. 3.1 Druhy orgánů Článek 8 směrnice o bezpečnosti sítí a informací vyžaduje od členských států, aby určily vnitrostátní příslušné orgány v oblasti bezpečnosti sítí a informačních systémů, přičemž výslovně uvádí možnost určit „jeden nebo více vnitrostátních příslušných orgánů“. Tuto možnost volby vysvětluje 30. bod odůvodnění směrnice: „Vzhledem k odlišnostem jednotlivých vnitrostátních správních struktur a s cílem podpořit již existující odvětvová opatření nebo kontrolní a regulační orgány Unie a zamezit zdvojování činností by členské státy měly mít možnost určit více než jeden vnitrostátní příslušný orgán odpovědný za plnění úkolů spojených s bezpečností sítí a informačních systémů provozovatelů základních služeb a poskytovatelů digitálních služeb podle této směrnice.“ To znamená, že členské státy se mohou rozhodnout, zda určí jeden ústřední orgán, který bude odpovídat za všechna odvětví a služby v oblasti působnosti směrnice, nebo několik takových orgánů, například podle druhu odvětví. Při rozhodování o nejvhodnějším přístupu mohou členské státy čerpat ze zkušeností s vnitrostátními přístupy použitými v kontextu stávajících právních předpisů o ochraně kritické infrastruktury (OKII). Jak je uvedeno v tabulce 1, v případě ochrany kritické infrastruktury se členské státy při rozdělování kompetencí na vnitrostátní úrovni rozhodovaly mezi centralizovaným, nebo decentralizovaným přístupem. Příklady z jednotlivých států jsou zde uvedeny pouze pro ilustraci a s cílem upozornit členské státy na existující organizační rámce. Komise tedy netvrdí, že model, který jednotlivé země použily pro ochranu kritické informační infrastruktury, by měl být nutně použit také pro účel provedení směrnice o bezpečnosti sítí a informací. Členské státy se mohou rozhodnout i pro různá hybridní řešení zahrnující prvky jak centralizovaného, tak decentralizovaného přístupu. Při tomto rozhodování lze rovněž zohlednit dřívější vnitrostátní řídicí uspořádání v jednotlivých odvětvích a službách v oblasti působnosti směrnice, nebo mohou nové řešení přijmout dotčené příslušné orgány a příslušné zúčastněné strany, jež jsou provozovateli základních služeb a poskytovateli digitálních služeb. Důležitým faktorem tohoto rozhodování může být také dostatek odborných technických znalostí v oblasti kybernetické bezpečnosti, otázka zdrojů, vztahy mezi zúčastněnými stranami a národní zájmy (např. hospodářský rozvoj, veřejná bezpečnost atd.). 3.2 Zveřejnění a další související hlediska Podle čl. 8 odst. 7 musí členské státy Komisi oznámit určení vnitrostátních příslušných orgánů a jejich úkolů. Musí tak učinit ve lhůtě pro provedení směrnice ve vnitrostátním právu. 11

Select target paragraph3

Connect to a paragraph
Connect to an entity
Disable highlights
Add to table of contents